REFLEXE (Zahraniční sklářští výtvarníci tvořící v České republice)

Podstata úspěchu české sklářské tvorby vždy vycházela nejen z estetických kvalit, ale též z její otevřenosti novým podnětům. Odtud po polovině 20. století pramenil i zrod ambice vytvářet ze skla artefakty, objekty volného umění, sochy, obrazy či prostorové instalace. Čeští výtvarníci, v čele se Stanislavem Libenským a Jaroslavou Brychtovou, René Roubíčkem, Vladimírem Kopeckým či Václavem Ciglerem, v tomto usilování, které je dnes globálně respektovanou součástí umělecké scény, sehráli iniciační roli. Mezinárodní ohlas získali díky účasti na světových výstavách v Bruselu, Montrealu a Ósace. Nezbytnou součástí jejich úspěchu byli excelentní sklářští řemeslníci, kteří dokázali abstraktní vize přenášet do konkrétního materiálu. České umělecké sklo se díky tomuto šťastnému spojení stalo magnetem nejen pro teoretiky, muzea, galerie a soukromé sběratele po celém světě, ale i zahraniční výtvarníky. K jeho popularizaci též významně přispěly časté lektorské pobyty českých sklářských umělců na prestižních školách v Evropě, USA či Japonsku.

Postupně se dnešní Česká republika stala oázou vyhledávanou poutníky mluvícími všemi jazyky, kteří zde hledali a našli studnu s vodou, jež uhasila jejich žízeň po poznání. Cizinci studují na zdejších školách, zadávají zde realizaci svých děl, někteří se tu i na čas nebo nastálo usadili. Každý z nich si s sebou samozřejmě přinesl vlastní kreativní představy a specifický kulturní kontext. Syntéza s českou uměleckou a řemeslnou tradicí pak činí jejich tvorbu jedinečnou. Jde o unikátní tvůrčí reflexi překračující přirozené i umělé hranice, z níž v teoretické i praktické rovině těží obě strany – zahraniční výtvarník i české sklářství.

Naše výstava představuje deset vybraných sklářských umělců tří generací z různých koutů světa tvořících v České republice. Efektní broušené skleněné tavené plastiky jsou typické pro Petera Bremerse (Nizozemí) tady chybí vazba na ČR, fantazijní objekty z hutního, lehaného či rytého skla kouzlí Ricardo Hoineff (Brazílie) žijící na Novoborsku. V severočeských sklárnách a studiích vznikají artové hutní realizace a koncepty Patrika Illa (Slovensko) nebo rozličnými sklářskými technikami vyprávěné příběhy v Praze působící Song Mi Kim (Korea), která v České republice absolvovala střední i vysokou školu (prof. Vladimír Kopecký). Studovali zde též Palo Macho (Slovensko), malující sklem, bytostný experimentátor Tets Ohnari (Japonsko), cestující mezi Prahou a Tokiem, a Charlie Parriott (USA), žák prof. Stanislava Libenského, umělec, kreativec a podnikatel, jemuž vděčí současné české (nejen) umělecké sklo za mnohé, pobývající v Železném Brodě. Ve spolupráci s českými skláři rozvíjí svůj tvůrčí poetivizmus na Slovensku žijící Aleksandra Stencel (Polsko) a vznikají precizní broušené komorní objekty Tory Urup (Dánsko). V Praze a Sofii střídavě tvoří Konstantin Valchev (Bulharsko), další Libenského žák, jenž ve své rodné zemi úspěšně působí jako vysokoškolský pedagog a teoretik.